Únor

Pranostiky

- Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky.
- Na Hromnice (2.2.) chumelice, netrvá pak zima více.
- Na svátek Blažeje (3.2.) slunce ještě nehřeje.
- Svatá Agáta bývá na sníh bohatá. (5.2.)

- Únor bílý, pole sílí.


Zahradníkův ÚNOR

     Zahradník v únoru pokračuje v lednových pracích, zejména potud, že pěstuje hlavně počasí. Neboť vězte, že únor je doba nebezpečná doba, která zahradníka ohrožuje holomrazy, sluncem, vlhkem, suchem a větry; tento nejkratší měsíc, tento záprtek mezi měsíci, tento měsíc nedonošený, přestupný a vůbec nesolidní, vyniká nad všechny ostatní svými potměšilými záludy; mějte se před ním na pozoru. Ve dne loudí na keřích pupence a v noci je spálí; jednou rukou nám lahodí a druhou nám luská pod nosem. Čertví proč se o přestupných letech přidává jeden den zrovna tomuto vrtkavému, katarálnímu, poťouchlému měsíčnímu skrčkovi; o přestupný rok by se měl přidat jeden den krásnému měsíci máji, aby jich bylo dvaatřicet, a bylo by to. Jakpak k tomu my zahradníci přijdem?

Další sezónní práce v únoru je honění prvních známek jara. (...) Jsou to:

  • Krokusy, které mu vyrážejí v trávě jako takové nalité, zavalité hrotky, jednoho dne ten hrotek praskne (při tom ještě nikdo nikdy nebyl) a udělá takovou štětku krásně zelených listů...
  • Zahradnické ceníky, které mu nosí listonoš. Ačkoliv je zahradník zná zpaměti, (...) přece je pečlivě pročte, prodělávaje těžký boj, co by si měl ještě přiobjednat.
  • Sněženky jsou další posel jara; nejdřív to jsou takové bledě zelené špičky vykukující z půdy, ty se pak rozštípnou ve dva tlusté děložní lupeny, a je to. Potom to vykvete někdy už počátkem února, a pravím vám, že žádná vítězná palma ani Strom Poznání , ani vavřín slávy není krásnější než ten bílý a křehký kalíšek na bledém stonku, kývající se v sychravém větru.
  • Sousedé jsou neklamnou známkou jara. Jakmile se vyhrnou na své zahrádky s rýči a motykami, nůžkami a lýkem, nátěry na stromy a všelijakými prášky do půdy, poznává zkušený zahradník, že se blíží jaro; i oblékne staré kalhoty a vyhrne se na zahrádku s rýčem a motykou, aby i jeho sousedé poznali, že se blíží jaro, a sdělovali si přes plot tuto radostnou novinku.

Půda se otevírá, ale ještě nevydává zelený list; ještě je možno brát ji jako takovou, jako holou a čekající půdu. (...) Tu zahradník shledává, že jeho půda je příliš těžká, příliš vazká nebo příliš písčitá, příliš kyselá nebo příliš suchá, zkrátka propuká v něm náruživost ji nějak zlepšovat. Vězte, že půdu lze zlepšovat tisícerými prostředky, na neštěstí je zahradník obyčejně nemá po ruce. Ve městě je poněkud nesnadno mít doma zrovna holubí trus, bukové listí, zetlelý kravský hnůj, starou omítku, starou rašelinu, uleželou drnovku, zvětralé krtiny, lesní humus, říční písek, starou močůvku, vápno, rozemleté kosti..., nepočítáme-li dobrý tucet dusíkatých, hořečnatých, fosfátových a všelijakých jiných hnojiv. (...) Tu tedy aspoň zlepšuje zahradník půdu, jak může, shání doma vaječné skořápky, spaluje kosti od oběda, schovává své ostříhané nehty, vymetá z komína saze, ...a to vše pečlivě zarývá do své půdu, neboť jsou to kypřivé, teplé a hnojivé substance. Jen zbabělý stud brání zahradníkovi, aby nešel sbírat na ulici, co utrousili koně, ale kdykoliv uvidí na dlažbě pěknou hromádku mrvy, vzdychne si aspoň, jaké je to mrhání božím darem.

Ale, abyste věděli, sněženky už kvetou, kvete i hamamelis žlutými hvězdičkami a čemeřice nese tlustá poupata; a když se pořádně podíváte (musíte přitom zatajit dech), naleznete pupence a klíčky skoro na všem. Tisícerým tenounkým pulsem stoupá život z půdy. My, zahradníci, se už nedáme; už ženeme do nové mízy.

Vilín (Hamamelis) je rod rostlin z čeledi vilínovité (Hamamelidaceae). Zahrnuje 4 druhy. Vilíny jsou dřeviny s jednoduchými střídavými listy, vyskytující se ve východní Asii a východních oblastech Severní Ameriky. Jsou pěstovány i v Česku jako okrasné dřeviny pozoruhodné zejména kvetením v zimním období. Nejčastěji se pěstuje vilín prostřední, kříženec vilínu měkkého a vilínu japonského, dostupný v mnoha zahradních kultivarech.